Svet-Stranek.cz
vikingové, runy, boj
KNARR.cz

Výzbroj:vikingové, runy, boj

Výzbroj


Nůž


Je první a fakticky nejdůležitější a zásadní výzbrojí každého muže. Čepel bývá obvykle 10-20 cm dlouhá, rukojeť 10-15 cm - aby dobře seděl v ruce. Na listovitém tvaru čepele se toho za tisíce let mnoho nezměnilo, rukojeť může být omotána provazem či kusem kůže nebo může být nůž zasazen do dřeva či parohu - jde pouze o osobní preference.
Nůž vždy ostrý a vždy s sebou!

Sax / Scramasax

F477543
- na obrázku je znázorněn vývoj tvaru a délky čepele saxu

Pracovní nástroj. Táborový společník k nezaplacení. Čepel cca 20-60 cm dlouhá, rukojeť viz nůž. U saxu lze v zásadě řešit pouze tvar čepele - zda bude listovitá (větší obdoba nože) nebo lomená (tzv. broken back). U lomené varianty se tupá strana hřbetu láme (obvykle v poslední třetině délky čepele) a míří šikmo dolů k rovnému ostří. Opět jde spíše o osobní vkus.

Protože se jedná o masivnější pracovní nástroj je vhodná tloušťka čepele okolo 4-5 mm - a zvláště v případě delších exemplářů klidně i 6-7 mm.
Sax je určený tam, kde nůž končí - k sekání dříví na oheň, případně prosekávání podrostu, hrubému opracování ratišť, výborně též funguje jako poříz.

Sax se samozřejmě dá použít i k boji - to je případ především dlouhých saxů (langsaxů) s délkou čepele kolem 50-60 cm. Saxy  určené primárně k boji jsou také tenčí - tloušťka čepele cca 2-4 mm, aby se snáze ovládaly a byly v ruce obratnější. Naprosto ideální jsou ve skrumáži, kde není mnoho místa pro nápřah mečem či sekyrou - v boji ve štítové hradbě. Tam v tlačenici pod štíty a v mezerách mezi nimi otevírají tyto saxy břicha a přesekávají šlachy a svaly u kolen.



Sekera

F477419 F477423 F477546
- na obrázcích vlevo (Historiska museet, Stockholm) a vprostřed (Armé museet, Stockholm) jsou zachyceny typické tvary seker
- na obrázku vpravo je vidět úhel, který svírá topůrko u vrhací sekyrky typu franciska


Tady je třeba se zamyslet, zda sekera bude určená k šermu nebo půjde o pracovní nástroj.


Sekera, jež má sloužit jako pracovní nástroj bude jistě ostrá a může být i masivnějšího provedení  - tělo bude tvořit při pohledu shora tvořit klínovitý profil a bude se lineárně zužovat od patky s otvorem pro topor směrem k ostří (viz obrázky níže). Vzhledem k její pádnosti se užije hlavně při kácení a sekání větších dřev - špalků a stromů.

Sekera k boji bude samozřejmě tupá (ostří cca 2-3 mm) a půjde i o to aby byla kvůli rychlosti co nejlehčí - tloušťka železa ideálně cca 3-4 mm. Vzhledem k rozmístění hmotnosti (téměř všechna na konci topora) bude i tak dostatečně pádná = těžká na špičku. Oproti meči se sekera velmi špatně zastavuje, na druhou stranu pokud nezasáhne cíl, velmi rychle se po oblouku vrací a je tak možné opět zaútočit. Navíc ji lze použít k hákování a strhávání štítu soupeře a případně zaháknout i jeho rukou, nohou, hlavu, zbraně atd.

Tvary těchto (výše zmíněných) seker se dělí do dvou hlavních tvarových typů Skeggox a Breddox. Skeggox (skegg axe - bradatice) je vývojově starší sekera s výraznější (delší) spodní částí břitu - bradou. Skeggoxy jsou obvykle jednoruční.

Breddox (broad axe - širočina) je pozdější vývojový typ, přičemž spodní část břitu  již není tak odlišná od vrchní, a zároveň je však celá sekera výrazně větší - širší - a břity těchto seker tak často dosahují i k 50 cm. Větší exempláře breddoxů jsou obvykle používány jako danaxy - viz níže.


Specifickou variantou bojové sekery je pak široká obouruční sekera Danax (dane axe / danax), která bojovníkovi přidá brutální průraznou sílu a výrazně zvětší jeho dosah (topor mívá i ke 200 cm!) ovšem na úkor jeho obrany. Tento typ seker se pravděpodobně vyvinul koncem doby vikingů ze seker určených k porážení koní a krav.

Zvláštní kategorií jsou házecí sekerky typu Franciska - je to menší jednoruční sekyrka určená k boji na kratší vzdálenost, která dokáže naštípnout či prorazit štíty protivníka nebo samozřejmě zasáhnout nepozorné bojovníky. Účinná vzdálenost pro hod je do cca 10-15 m. U této sekerky je typické kratší topůrko cca 40-50 cm a dále specifický úhel topůrka a sekery cca 135°. Jinak se bude sekerka hůře házet nebo se bude špatně zasekávat.

  F477422 F477433  F477420
pohled na tloušťku čepele různých sekyr:
- obrázky vlevo a vpravo ukazují tenčí a lehčí primárně bojové sekery
-
prostřední obrázek je prostá "tlustá" sekera s klínovitým profilem s použitím především jako pracovní nástroj

(Historiska museet, Stockholm)

Tvary seker jsou však různorodější viz:
http://axesandotherss.blogspot.cz/2012/07/jpetersen-typology-of-norvegian.html

Meč (typově viking)

F477412  F477414 F477415  
- pohled na několik dobře zachovalých vikingských mečů
- poměrně masivní hlavice i příčky obklopují relativně malou cca 9-10 cm dlouhou rukojeť

(Historiska museet, Stockholm)

Meč je zbraní pouze pro schopného bojovníka. Pokud je určen pro šerm mělo by být ostří ztupené na cca 2 mm.
     

F477416 F477413   
- boční pohled na čepele zachovalejších mečů
- jde o poměrně tenké zároveň však široké čepele (5-6 cm), které pak masivní hlavice snadno vyváží a balanc se tak může držet na úrovni cca 10 cm od svrchní příčky

(Historiska museet, Stockholm)

Tvary a parametry rukojetí, čepelí a hlavic asi nejlépe shrnuje tento odkaz:

http://www.myarmoury.com/feature_geibig.php

a případně opět tento:
http://axesandotherss.blogspot.cz/2012/07/jpetersen-typology-of-norvegian.html                 
 
F477417 F477418
- pohled na dobře zachovalé a zpracované rukojeti vikingských mečů
 - jednoduchost a preciznost
provedení
- obrázek č. 1 (Historiska museet, Stockholm), obrázek č. 2 (Armé museet, Stockholm)

Obecné charakteristiky dobrého meče jsou:
celková hmotnost cca 0,9-1,3 kg
balanc cca 10 cm od horní příčky (to je opravdu důležité!)
délka čepele 60-80 cm
délka rukojeti - historicky cca 8-11 cm


Dnes si však z důvodů masivních rukavic klidně kupujeme jednoruční meče i s 15 cm dlouhou rukojetí. Takže buď si přizpůsobíme rukavice a meč bude, jak správně měl být a nebo, v rámci pohodlí, na tento parametr rezignujeme.     

Kopí
 
F477424   F477425  
- pohled na různé tvary listů kopí
- nejdelší kopí na obrázku vlevo měří kolem 60 cm
(Historiska museet, Stockholm)
- na obrázku vpravo je zachyceno kopí s "křidélky"
(Armé museet, Stockholm)

Kopí lze považovat za nejlepší zbraň v poměru jak cena / výkon tak ovladatelnost / výkon. Ratiště bývá obvykle jasanové (příp. tis, ořech, líska, vrba), železná část má nejčastěji prostý listovitý tvar, někdy doplněný "křidélky". Křidélka slouží k tomu, aby kopí neuvázlo v probodnutém štítu/těle, ale dají se do jisté míry použít také k hákovaní nohou a štítů jako u sekery.

Kopí (železná část) mívala délku cca 20-60 cm. Vzhledem k nízké ceně (tehdy i dnes) a téměř intuitivnímu ovládání byla snadno dostupná pro každého - navíc i začátečník s kopím může více než snadno vyřezat zkušeného bijce.

Podrobnější nákresy, tvary, parametry a datace kopí zde:
http://axesandotherss.blogspot.cz/2012/07/jpetersen-typology-of-norvegian.html

Štít
viking, vendel, germán, stěhování národů
 
F477432 F477433 F477434 
- různé tvary štítových puklic / umb od agresivního s bodcem na obrázku vlevo přes jednoduchý vypouklý na obrázku vprostřed až k umělecky zpracovanému knoflíkovému na obrázku vpravo
 (Historiska museet, Stockholm)

Štít je základním obranným prvkem a měli bychom být schopni se s ním aktivně bránit - snaha o nízkou hmotnost je prvořadá, ideálně do 3-4 kg.

Velikost štítu bude dle vašeho stylu boje - menší s průměrem cca 50-60 cm pro velmi rychlý agresivní útočný šerm a pro rychlé malé bojůvky a přepadení, velké od 75 cm výše jsou vhodné pro více defenzivní vedení boje a pro bitvy a větší šarvátky. Zlatý střed je štít cca 70 cm (platí pro průměrně vysokého muže 175 cm), ten je univerzální pro rychlý útok a poskytuje i solidní obranu.


Podle míry vaší livingovosti bude vyroben buď z dřevěných sklížených prkýnek nebo z překližky a se železným ochranným umbem ve středu. tloušťka štítu by se měla pohybovat okolo 10 mm, při potažení surovkou  nebo kožešinou lze tuto tloušťku ještě snížit (6-9 mm).

Lemování okraje štítu se obvykle používá trojí:

- železné okování - chrání hranu nejlépe, je však nejtěžší, výrazně mění chování štítu při jeho rotaci v ruce a může být nebezpečné pro soupeře (oblíbený úder hranou štítu)

- lemování provazy - velmi lehké a slušně chrání hranu, při šermu poměrně bezpečné, bývá problém s uchycením na hranu a s třepením po zásazích, což lze řešit použitím surovky, která provaz překryje

- lemování surovou kůží - velmi lehké, velmi odolné, lze olemovat buď pouze okraj (hranu štítu) nebo celou přední stranu, což zpevní celý štít a lze pak použít i menší tloušťku překližky/dřeva (ubrat o cca 1-4 mm), poměrně bezpečné při šermu.


Tvar štítu bude buď klasický kulatý nebo ve větší či menší míře oválný - lépe chrání rameno a nohy a zároveň umožňuje i snazší seky zbraní po svých stranách.

Přilba
viking, vendel, germán, stěhování národů

F477426 F477427 F477430     
- krásně zpracované přilby z období vendel (cca 500-780 n.l.), Švédsko
- vždy výborně chrání oči, nos a líce
(Historiska museet, Stockholm)

Základem je u přilby síla plechu - do bitev a tvrdšího šermu obvykle 2 mm, pro menší šarvátky, scéniku a trénink stačí 1,5 mm. Na velmi tvrdé bitvy s množstvím danaxů si lze nechat přilbu a její exponované části udělat dokonce kalené.
Kromě lebky by měla dobrá přilba poskytnout ochranu i dalších částí obličeje:

nos a zuby - nánosník
tváře a čelisti - lícnice
krk - kroužkové závěsy, kovové proužky

Pokud některé části obličeje přilba nekryje (jako např. klasická normanka, jež má pouze nánosník) je zatraceně dobré doplnit to adekvátně upraveným batwatem, který vyztuží tato nekrytá místa třeba koženými či železnými prvky (lamelami, pruhy atp.) s také vycpáním.

F477429 F477428   
- pohled na přilby se závěsy z kovových proužků
-
vylehčená přilba na obrázku vlevo,
- na obrázku vpravo je zachycena zadní strana prostřední přilby  z předchozí ukázky
přileb
(Historiska museet, Stockholm)

Nádherné přilby (repliky) s perfektní mírou ochrany (období 5-7 stol., vendel, valsgarde osv.) lze shlédnout zde:
http://www.thorkil.pl/dark_ages_helmets.htm

Lamelová zbroj

Z dostupných materiálů připadají v úvahu lamelové zbroje z lamel z kovu, kůže nebo z voskované surovky (rawhide lamellar armour).

Klady lamelové zbroje jsou vysoká odolnost a obrana vůči všem typům zbraní, dobrá nositelnost a lépe rozložená váha než v případě kroužkovek,  nevýhodou je o něco horší pohyblivost. Vzhledem k lepší ochraně však není potřeba používat tak masivní prošívky pod zbrojí jako v případě kroužkovek, někdy dokonce stačí pouze silnější tunika. Hmotnost (pro kovovou a koženou) činí cca 12-15 kg, ze surovky pak cca 5-7 kg.

Cena je u kovové či kožené lamelky podle velikosti cca 6-15 000,- Kč.

Cena u lamelky ze surovky je cca do 2 000,- Kč.
= to je ovšem
nutná vlastní výroba :-)

- surovkovou zbroj na prodej nikdo, pokud vím, nedělá.
Menší chrániče ze surovky lze koupit zde:
 http://www.tafl.cz/rawhide/

Článek o výrobě lamelové zbroje ze surové kůže je zde:
http://www.tafl.cz/lamellar-armour/


Kroužková zbroj

Možnosti jsou dvě:
zavíraná = kroužky jsou zavřeny, nedobové, ale finančně únosné
Cena podle velikosti nová cca 4-5 000, použitá pak do 2 500,- Kč.

nýtovaná = dobová, ale poměrně nákladná záležitost
Cena podle velikosti cca 7-13 000,- Kč
.

Klady jsou dobrá pohyblivost, v kombinaci s prošívkou velmi slušná ochrana. Horší ochrana proti kopí a sekeře. U zavíraných kroužkovek dochází časem k mírnému rozvolňování sevřených kroužků a to vede ke zvýšené potřebě průběžných správek.
Hmotnost se v závislosti na délce košile a rukávů pohybuje obvykle v rozmezí  8-15 kg.

Prošívanice, Smolenice

V podstatě se jedná o silné vrtvené nebo vycpávané kabátce, které lze nosit buď pod kroužkovou a lamelovou zbrojí, nebo samostatně. Relativně snadno dostupné, ale během letních měsíců zatraceně teplé doplňky zbroje.

V případě smolenice se jedná o tvrzenou verzi prošívanice - povrch je částečně napuštěn roztavenou smolou nebo je k vycpávání prošívanice použito lehce nasmolených kusů vlny a dalších zbytků - smolenice je tak tužší a také impregnovaná vůči vlhkosti.




návštěvníků stránky
celkem96 287
tento týden569
dnes15